Ať jsi kdo jsi...
... jsi srdečně vítán!
Přejeme Ti příjemný čas strávený brouzdáním na našich www. stránkách.
Novoroční...
Pár slov, pár veršů –
trocha přání,
pár ohlédnutí – vzpomínání ...
už zase rok je pryč...
Co všechno nás v něm potkávalo...
Nebylo toho věru málo,
však čas zahodil klíč...
Nic už se z něho
vrátit nedá;
ať slunná chvíle,
nebo šedá –
všechny jsou minulostí...
Život je těžký –
však přec krásný,
člověk v něm –
smutný, nebo šťastný –
hledí vstříc budoucnosti...
Ač život nám dal
mnohdy pěstí,
tak zapomeňme na bolesti –
zvedněme oči výše...
Bůh uchopí nás
do svých dlaní –
a dá nám svoje požehnání,
tak tichounce, tak tiše...
(Věra Gajdošíková,
Chci Tě chválit...)
Jak se kdo dívá ...
Jedna chudá žena,, která znala jen starost o každodenní obživu a navzdory úsilí a dřině neměla vůbec nic hezkého pro radost, uviděla jednou na trhu poprvé v životě zrcadlo. Vzala je do ruky, pohlédla do něj a to, co uviděla, ji naplnilo tak velkou radostí, že si zrcadlo za svoje jediné peníze koupila. Doma koupenou věc dobře schovala před manželem, protože si byla jista, že by s takovým utrácením, jak by to jistě nazval, nesouhlasil. Ale samozřejmě si nedokázala odepřít, aby se čas od času do zrcadla nepodívala a nezaradovala se nad divem, který tam viděla a který se také díval na ni. Manžel si za čas začal všímat malých změn v jejím chování a brzy byl přesvědčen, že před ním žena něco skrývá. Proto využil příležitosti, a když jednou odešla z domu, prohrabal její skrovný majetek a našel zrcadlo. Vzal je do ruky a podíval se do něj...
,,Zatraceně!" zvolal. ,,Cožpak jsem si to nemyslel? Má jiného. Ale naštěstí je ten chlap ošklivý jak noc...,,
MIMINKA V DĚLOZE ...
- Věříš v život po porodu?
- Určitě, něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto,abychom se připravili na to, co bude pak.
- Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
- To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
- No to je přece nesmysl! Běhat se nedá a jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šnůra. Něco ti řeknu, život po porodu je vyloučený- pupeční šnůra je už teď moc krátká.
- Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme zvyklí. Tunel, na jeho konci světlo...
- Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí - a vůbec, život není než velká stísněnost v temnotě.
- No, já přesně nevím jak to tam bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.
- Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má podle tebe být?
- No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom nebyli.
- Tomu nevěřím. Žádnou mámu jsme nikdy neviděli, takže je jasné, že žádná není.
- Ale někdy, když se ztišíme, můžeme ji zaslechnout, jak k nám promlouvá. Víš, já si myslím, že opravdový život nás čeká až potom...
"Maminka"
Byla vytyčena trasa nové silnice, ale poblíž jedné vesnice bránila její stavbě velká skála. Stavitelé se rozhodli, že nejvyhodnější řešení bude krátký tunel. Vesničané si několik dní museli zvyknout na signál trubky a ohlušující detonace.
Dělníci byli zkušení muži, pro které odstřel patřil ke každodenní práci. Střelmistr naplnil vyvrtanou díru dynamitem, potom zatroubil signál a lidé se ukryli do bezpečí. Nikdy se žádné neštěstí nestalo.
Jednoho dne se však přihodilo něco neočekávaného. Sotva signál trubky dozněl a zápalná šňůra už hořela, takže každým okamžikem muselo dojít k výbuchu, uviděli muži ke svému zděšení malé dítě běžící přímo k místu odstřelu. Děcko nic netušilo o hrozícím nebezpečí, bezstarostně se sehnulo a sebralo zajímavě zbarvený kamínek. Muži zachvácení panikou stáli za bezpečnostními zátarasy, volali na dítě, dávali mu znamení rukama, ale dítě jim jen vesele zamávalo. Jako kdyby jim hrůza ochromila nohy nikdo z nich nevyběhl, aby dítě zachránil, protože všichni věděli, že cestu zpátky by už nestihli. Osud vykročil svou cestou...
Dítě by jistě bylo rozdrceno masou kamene, kdyby nepřiběhla jeho matka. Okamžitě pochopila situaci a udělala něco, co v takové chvíli může udělat jenom matka: klekla si a s úsměvem rozevřela náruč.
Dítě se k ní rozběhlo. Když tichem zaburácel výbuch, bylo už v bezpečí v jejím objetí.
Recept na hezký nový rok 2011
Vezme se 12 měsíců,
pořádně se očistí
od veškeré zlomyslnosti, chamtivosti a nenávisti.
Každý měsíc se rozdělí
střídavěna 28,30,31 dílků,
takže vystačí na celý rok.
Potom se každý den upraví tak,
že se vezme jedna porce důvěry,
jedna dávka poctivé práce,
dvě dávky dobré nálady,
přidají se tři vrchovaté lžíce optimismu,
čajová lžička snášenlivosti,
zrnko taktu
a špetka trpělivosti.
Vše se pěkně promíchá
a bohatě zaleje láskou.
Takto připravený pokrm se ozdobí kytičkou pozornosti
a podává se s milým úsměvem
a dobrým přátelským slovem.
Mana "Ma-na" Mana
Po všech zázracích a velikých věcech, které Izraelci prožili při vyjítí z otroctví Egypta, přišly na řadu obyčejné starosti. Mezi ně určitě patřily tak běžné záležitosti jako sehnat něco k snědku pro rodinu. Ale co na poušti vykouzlíte?
Člověk vůbec nic, ale Bůh...
Po všech těch zázracích narození malého miminka a po prvních dnech, kdy je vše tak nové a slavnostní, přichází na řadu ty obyčejné dny. Je třeba se postarat o nový život, je třeba dát najíst a přebalit a vykoupat a...
Jste z toho celé unavené, ale co můžete dělat? Člověk vůbec nic, ale Bůh...
Pán Bůh vždycky dovede překvapit. Jednoho rána se probudili a na zemi leželo něco jako... jak to popsat? No víte, vypadalo to jako... "Mana?" Ptali se jeden druhého a nevěřícně na sebe koukali. Mana totiž v překladu znamená: Co je to? A to už zůstalo. Dům izraelský pojmenoval ten pokrm mana. Byl jako koriandrové semeno, bílý, a chutnal jako medový koláč. 2 Mojžíšova 16,31
Mana byl dar od Boha, příjemné překvapení v době tak reálných potřeb hladu. Milé maminky, v době vaší únavy z tak reálného života bez známek romantiky, čekejte manu, proste o manu, o nové síly a překvapení od Pána Boha. A vytrvejte v úkolu, který Vám Pán Bůh svěřil - pečovat a starat se a svědčit o velikých věcech Božích dalšímu pokolení. A také pamatujte, že to nejlepší je teprve před námi.
Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze skryté many... Zjevení Janovo 2:17
Přeji Vám, ať na těchto stránkách najdete sladké potěšení pro všední dny.
pastor - Jiří Chodura
